Laureáti Cen Thálie

Cena Kolegia

Jiří Srnec

Jiří Srnec

Režisér, výtvarník, hudební skladatel, scénograf, herec a hlavně vynálezce Černého divadla se narodil 29. 8. 1931 v Žalově, který je dnes součástí Roztok u Prahy. Vystudoval konzervatoř, loutkářskou katedru DAMU a grafickou školu a na počátku 60. let vymyslel a založil jedinečný soubor, s nímž více než půlstoletí sklízí potlesk a chválu po celém světě. Divadlo je vytvářeno pohybem černě oděných, tedy neviditelných herců na černém pozadí. Průlomové bylo hostování ČDJS na festivalu ve skotském Edinburghu v roce 1962. Od té doby vytvořil J. Srnec přes 50 představení (mj. Hry doopravdy, Pod vrásky, Týden snů, Pruhovaný sen, Legendy staré matky Prahy, Alice v říši zázraků, Peter Pan, Labyrint, Bílý pierot v černém nebo Kouzelný cirkus), která navštívilo přes pět milionů diváků v 68 zemích. Pražské sídlo má nyní v paláci Savarin Na Příkopě pod názvem Black Light Theater (J. Srnec: „To černé světlo“ se v anglickém názvu octlo už v šedesátých letech při hostování v Americe, když Jiří Voskovec namítal, že černé divadlo evokuje u tamního publika černošský soubor; pro mě odedávna znamená černé slunce konec inkarnace, a tak mě napadlo černé světlo…“). Soubor patří mezi nejvýznamnější vyslance českého umění ve světě, což v roce 2011 ocenil prezident České republiky udělením medaile Za zásluhy Jiřímu Srncovi.
Režisér, dramatik, herec, výtvarník, zakladatel legendárního Studia Ypsilon. Také spisovatel, moderátor a profesor na DAMU. Takový je jen strohý výčet aktivit Jana Schmida, který loni oslavil osmdesátiny. Je absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde už během studií připravoval a režíroval pověstné Inspiromaty. Od roku 1961 začal působit v Naivním divadle v Liberci, kde již o dva roky později založil experimentální soubor, který od roku 1964 nese název Studio Ypsilon a jenž se proslavil poetikou otevřeného díla, charakterizovanou výrazem, autorstvím, syntézou a improvizací. V roce 1978 se Ypsilonka přestěhovala do Prahy (od počátku je Schmid jejím uměleckým šéfem a od roku 1990 i ředitelem). Vymyslel a režíroval desítky inscenací – mimo těch, které jmenuje v následujícím rozhovoru, to byly například Třináct vůní, La traviata pobloudilá, Depeše a jiné na kolečkách, Ubu králem, Amerika, Horké to někdo rád. Také plakáty a programy k inscenacím Ypsilonky jsou jeho dílem.

Cena Thálie pro činoherce do 33 let

Ivan Dejmal

Ivan Dejmal

Po absolvování Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a pražské DAMU nastoupil do prvního angažmá v Moravském divadle Olomouc (2010), odkud po třech sezonách odešel do Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Vážnější a přemýšlivý výraz ve tváři jako by ho předurčoval k rolím starších a nepříliš aktivních postav, ale je to jen zdání – herec dokáže střídat chlapeckou rozpustilost a výbušnost s komickou nadsázkou, ironií i s psychologicky výstižnou sondou do nitra svých postav. V Olomouci na sebe upozornil v roli živelného Franciho v Langrově Periférii či v Arabské noci Rolanda Schimmelpfenniga, kde v působivé zkratce vytvořil postavu alkoholika a voyera Petra Karpatiho. Už v první sezoně v Ostravě překvapil soustředěným niterným herectvím v roli Gerharda Peterka v inscenaci Za vodou / Dokud nás smrt…, za niž se ocitl v širší nominaci Cen Thálie za rok 2014. Z posledních dvou let lze vzpomenout jeho Malcolma v Macbethovi, Horáce ve Škole pro ženy, ale především Gatsbyho v inscenaci Velký Gatsby, jehož postavu vybavil nejen elegancí, ale i zarputilou posedlostí a dojemnou osamoceností. Příležitost přesvědčit o šíři svého hereckého projevu dostal Dejmal v inscenaci Deník mého otce aneb Příběh opravdického člověka, kde ztvárnil hned tři role a každou s jiným energetickým nasazením i mimickým výrazem. Výrazovou všestrannost potvrdil také v roli klavíristy Cosmy McMoona v inscenaci Je úchvatná!, kde nejen překvapuje hrou na piano, ale také přesvědčivým vyjádřením vnitřních pochodů a pocitů své postavy. Protiúkolem pak byla role Alexe v inscenaci Hodina před svatbou (2017), v níž herec prošel od povýšenecké arogance a agresivity až do roviny zbabělého slabocha. Přesvědčivý byl i v roli hrbatého Konstantina v inscenaci Sissi / Útěky Alžběty Rakouské, kterou vybavil v kontrastu k fyzické nedokonalosti postavy vemlouvavým ztišeným hlasem s melodickou intonací a emoční intenzitou. Ivan Dejmal dokazuje, že je talentovaným hercem s širokým spektrem výrazových prostředků; na své domovské scéně se úspěšně uplatňuje také v muzikálových rolích.

Cena Thálie za celoživotní činoherní mistrovství

Petr Kostka

Petr Kostka

Letošní osmdesátník (11. 6.), rodák z Říčan, pochází ze starobylého divadelnického rodu; jeho rodiči byli herci Jiří Kostka a Františka Skálová Wintrová. První angažmá měl v Městských divadlech pražských (1960 – 1974), následujících dvacet let působil v Národním divadle a potom byl 16 let členem Divadla na Vinohradech. V posledních letech účinkuje mj. v Divadle Ungelt, v Divadle na Vinohradech či ve Východočeském divadle v Pardubicích - a připravuje se na premiéru v pražském Divadle v Rytířské.
Mezi Kostkovy významné divadelní role patří Karel v Příliš štědrém večeru, George v Našem městečku, Niko v Řeku Zorbovi (MDP), Andrej ve Vojně a míru, Horacio v Hamletovi, Andreas v Milencích z kiosku, Matěj Šumbal v Našich furiantech, Písař ve Vévodkyni valdštejnských vojsk, Ondřej v Matce, Kalafuna ve Strakonickém dudákovi, (vše v Národním divadle), dále Horác Vandergelder v Dohazovačce, Isidoro v Poprasku na laguně, Jakob ve Chvíli pravdy, Fabriczy v Rodu Glembayů (vše v Divadle na Vinohradech).

Cena Thálie za celoživotní loutkářské mistrovství

Bohuslav Šulc

Bohuslav Šulc

Od dětství prožitého v Mladé Boleslavi, kde se narodil 5. 9. 1936, tíhl k divadlu – rodiče byli ochotníci a tatínek-knihař ho sblížil s loutkami. V loutkovém divadle Na Podolci se stydlivý Bója cítil nejlíp. Seznámil se tu mj. s bratry Hakenovými, kteří se v roce 1948 vydali do Prahy za Josefem Skupou. O pět let později byl do Divadl Spejbla a Hurvínka PŘIJAT i Bohuslav Šulc – a zůstal v legendárním souboru celých čtyřicet let. Stal se jedním z nejbližších spolupracovníků Miloše Kirschnera, který DS+H převzal od Skupy a povýšil ho na mezinárodně proslulé divadlo. Už v roce 1954, rok po nástupu, vodil brilantní samouk Šulc poprvé Hurvínka a postupně dovedl zacházení s touto legendární českou marionetou k ojedinělé virtuozitě. Vodičské dovednosti osvědčil ale i s jinými loutkami – nejprve u Hurvínků a po roce 1993 i na volné noze; k jeho nejznámějším „svěřencům“ patří klavírista a houslista z dílny Radka Hakena, Trnkův vzpěrač Šimšula, mim Marceau a Chaplin od Zdeňka Juřeny, striptérka od Mikuláše Havlíka a v neposlední řadě plačící miminko v kočárku.
Po 24 letech účinkování na nejrůznějších domácích i zahraničních jevištích zakončil B. Šulc bohatou uměleckou, především loutkovodičskou kariéru loni v prosinci na jevišti Semaforu.

Cena Thálie za celoživotní operní mistrovství

Miroslav Švejda

Miroslav Švejda

Patří k nejvýznamnějším pěveckým osobnostem naší první scény v posledních desetiletích minulého století. Původním vzděláním stavební inženýr zpíval v amatérských sborech v rodném Brně, posléze studoval soukromě u profesorky Řezníčkové. Do Prahy přišel jako sólista Pražského filharmonického sboru a teprve ve svých třiceti letech byl v roce 1969 angažován jako operní sólista, a to přímo Národním divadlem.
Miroslav Švejda byl obdařen tím, co je u tenoristů nejvíce ceněno: spolehlivou vysokou polohou se zářícími okrajovými tóny. Tento dar ovšem rozvíjel svědomitým studiem: už jako uznávaný pěvec se zdokonaloval pod vedením Theodora Šrubaře, svůj italský repertoár konzultoval u profesora Campogallianiho v Sienně.
V mysli pamětníků zůstává zejména díky rolím, v nichž mohl uplatnit své oslnivé výšky. Z českého repertoáru to byl především Ladislav Podhajský ve Smetanových Dvou vdovách, kterého na jevišti Národního divadla zpíval 94x (naposledy v roce 1998, tedy ve svých 59 letech), dále Jiří v Jakobínu, ve kterém vystoupil více než 100x, a samozřejmě Jeník v Prodané nevěstě, kterým byl na jevišti Národního divadla 99x. Ze světového repertoáru připomeňme jeho spolehlivé vysoké „c“ v Pucciniho Bohémě, ve které vystoupil 79x, či Vévodu ve Verdiho Rigolettovi.
V Národním divadle nastudoval M. Švejda přes 60 rolí. Ve svém oboru zpíval téměř všechny úlohy smetanovské, dvořákovské a janáčkovské, v díle Bohuslava Martinů vynikl především jako Michel v Juliettě a Manolios v Řeckých pašijích, jednou z jeho vrcholných rolí byl i Stravinského Oidipus. Dále zde vytvořil nezapomenutelného Pinkertona (Madame Butterfly), Alfréda Germonta (La traviata), Hraběte Almavivu (Lazebník sevillský), Tamina (Kouzelná flétna), Ferranda (Così fan tutte), Dona Ottavia (Don Giovanni), Manrica (Trubadúr) či Turridu (Sedlák kavalír). Švejdovo umění je zachyceno na mnoha nahrávkách i v řadě televizních záznamů.

Cena Thálie 2017 za celoživotní taneční mistrovství

Richard Böhm

Richard Böhms

Také regionální divadla mají své baletní ikony. Jednu dekádu v Olomouci a hned dvě dekády v Ostravě jí byl všestranný tanečník Richard Böhm, rodištěm Brňák z Řečkovic. S tancováním začínal až ve čtrnácti letech v baletní škole Iva Váni Psoty, na niž navázal studiem brněnské taneční konzervatoře. Po absolutoriu v roce 1956 se stal členem olomouckého baletu a v roce 1964 jej Emerich Gabzdyl přijal do ostravského souboru. Díky fyzickým dispozicím a mužnému i lyrickému zjevu pracoval R. Böhm na rolích v obdivuhodné žánrové šíři. Od noblesních Princů v Labutím jezeře, Spící krasavici či Popelce po role charakterní a psychologicky propracované. Takovou byl Tybalt v baletu Romeo a Julie nebo titulní role v Prométheovi, Othellovi, Ondrášovi, Françoisi Villonovi a Peeru Gyntovi. Byl romantickým Albertem v Giselle i temperamentním Girejem v Bachčisarajské fontáně. Za těch plodných bezmála třicet let, které věnoval múze Terpsichoré, přesáhl soupis Böhmových baletních postav sedmdesátku. Řadu dalších tančil v operním nebo operetním repertoáru. Pracoval s inspirativními choreografy své doby – Emerichem Gabzdylem, Albertem Janíčkem, Josefem Zajkem, Jiřím Němečkem, Pavlem Šmokem nebo Alexandrem Lembergem. Vedle toho se věnoval pedagogické práci na ostravské taneční konzervatoři (1973–1981). V polovině 80. let se rozloučil s ostravským publikem a vrátil se do rodného Brna. Při té příležitosti se ohlédl za svou bohatou kariérou: „Balet se stal mou životní náplní, přinesl mi uspokojení, krásu i poezii do všedních dnů. Od mládí, kdy jsem poprvé vstoupil do baletního sálu, jsem měl velký cíl – nebýt průměrný, dosáhnout co nejvýše, stát se sólistou.“ Tuto krásnou se Richardu Böhmovi podařilo splnit.

Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru muzikál

Jiří Korn

Jiří Korn

Když jsme se v minulých letech ptávali umělců, kteří se dostali do tháliových výběrů v oboru opereta-muzikál, komu by přáli oborovou cenu za celoživotní mistrovství, pravidelně a nejčastěji se v odpovědích objevovalo jméno Jiří Korn… K představení tohoto umělce není třeba mnoha slov: pražský rodák (narodil se 17. 5. 1949) - zpěvák, tanečník, moderátor, herec, a ovšem také kytarista - začínal v 60. letech ve skupině Rebels, pokračoval v legendárním Olympiku, načež se dal na sólovou pěveckou dráhu - v 90. letech se ještě víc věnoval tanci a významně přispěl k rozmachu a úrovni tuzemského muzikálu - vystupuje s vokálním kvartetem 4TET.

Cena Thálie za šíření divadelního umění v televizi.

František Filip

František Filip

Nestor české televizní režie. V Československé televizi působil prakticky od jejích počátků a stál také jako televizní režisér u záznamů řady klíčových inscenací českého divadla 2. poloviny 20. století. Za všechny: Člověk z půdy Suchého a Šlitra ještě z původního Semaforu v ulici Ve Smečkách, Macháčovi Naši furianti ze Stavovského divadla nebo Maryša Jana Grossmana z Hradce Králové. Pro divadelní inscenaci a její živé převedení na televizní obrazovku měl mimořádný smysl. Vždycky trval na přítomnosti živého publika, nikdy nic neinscenoval, ale vycházel z toho, co se na jevišti organicky děje. Je to dáno nejen jeho citem pro divadlo, ale i pro hereckou práci. Proto ho herci milovali a pracovat s ním si každý považoval za čest.

Výroční Ceny Thálie 2017 za mimořádný jevištní výkon - Činohra

Tereza Dočkalová

Tereza Dočkalová

Role: Nora
Název inscenace: Nora (Domeček pro panenky)
Autor: Henrik Ibsen
Režie: Jan Nebeský
Premiéra: 16. 12. 2016
Divadlo pod Palmovkou Praha

Nejslavnější z ibsenových antihrdinek je v interpretaci Terezy Dočkalové (a režiséra Jana Nebeského) mimořádně plastickou postavou. Na první pohled je to povrchní fiflena, která se stará jen o svůj vzhled a sbírku extravagantních bot – postupně v ní však objevujeme mnohem komplikovanější ženu, dovednou manipulátorku, která se ve snaze vyhovovat manželovi záměrně stylizuje do role prostoduché krasavice. Dohromady se Dočkalové Nora skládá ve velkolepý portrét jednoho velkolepého sobectví – a pro Nebeského vynikající inscenaci, pracující s mnoha rovinami stylizace a ostrými situačními střihy, je doslova pilířem mimořádných kvalit.

Daniel Bambas

Daniel Bambas

Role: Edward Kynaston
Název inscenace: Krás(k)a na scéně
Autor: Jeffrey Hatcher
Režie: Petr Mikeska
Premiéra: 17. 2. 2017
Městské divadlo Mladá Boleslav

Daniel Bambas v roli Edwarda Kynastona jasně dominuje výborné boleslavské inscenaci. Je nesmírně charismatický, přesný, překvapující, okouzlující. Pozornost diváků nekompromisně přitahuje už při vstupu do sálu při velkém divadelním rituálu proměny v ženu. Jeho pohyby jsou zjemnělé, plné drobných gest, držení těla vždy důsledně „hraje“. A to jak v roli divadelní ženy, Desdemony, tak v tzv. civilu. I zde mu zůstává jistá vykloubenost, sošnost, pózy. O to větší je zlom, který ho postihne v okamžiku, kdy nesmí hrát divadlo a je postaven na okraj společnosti. Stáhne se do sebe, je jakoby menší, gesta jsou minimální a úsporná. Jeho přerod z vykloubené křehké ženy do silného muže je pak obdivuhodný. Stává se chlapem se vším všudy. Cesta od Desdemony k Othellovi je dovršena. Herec ve všech fázích inscenace dokáže postihnout i ty nejmenší odstíny nejednoznačné Kynastonovy povahy. Výkon Daniela Bambase rozhodně patří k vrcholným nejen v jeho herecké kariéře.

Výroční Ceny Thálie 2017 za mimořádný jevištní výkon - Opera

Maida Hundeling

Maida Hundeling

Role: Desdemona
Název opery: Otello
Autor hudby: Giuseppe Verdi
Autor libreta: Arrigo Boito
Dirigent: Jakub Klecker
Režie: Ivan Krejčí
Premiéra: 19. 10. 2017
Národní divadlo moravskoslezské Ostrava

Maida Hundeling je častým a vítaným hostem našich operních scén, kde vytvořila řadu pozoruhodných postav. Přestože v současné době zpívá dramatický obor, její technické vybavení jí umožnilo zpívat i lyrickou roli Desdemony. Pod vedením činoherního režiséra Ivana Krejčího vytvořila působivou postavu ženy, která se nemůže vyrovnat s chorobnou žárlivostí svého muže. Po pěvecké stránce předvedla výkon hodný evropské operní hvězdy – stříbřitá pianissima ve výškách dokázala rozvinout do plného forte.

Svatopluk Sem

Svatopluk Sem

Role: Giorgio Germont
Název opery: La traviata
Autor hudby: Giuseppe Verdi
Autor libreta: Francesco Maria Piave podle Alexandra Dumase ml.
Dirigent: Mario De Rose
Režie: Veronika Poldauf Riedelbauchová
Premiéra: 20. 10. 2017
Jihočeské divadlo České Budějovice

Svatopluk Sem disponuje pružným, technicky skvěle vybaveným, sametově zabarveným barytonem, který vemlouvavě dokáže přesvědčovat a ukonejšit rozjitřené city. To ho přímo předurčuje k ztvárnění verdiovských otců, kteří pozorně vnímají problémy svých dětí. Tato vzácná vlastnost a herecká empatie mu umožnily mistrovsky ztvárnit nesnadnou rodičovskou roli Jiřího Germonta, který pečuje nejen o životní osudy svých dětí, ale dokáže se vcítit i do osobní tragédie zamilované pařížské kurtizány.

Výroční Ceny Thálie 2017 za mimořádný jevištní výkon - Balet, pantomima a jiné tanečnědramatické žánry

Nikola Márová

Nikola Márová

Role: Matka
Název inscenace: Svěcení jara (v rámci programu Timeless)
Autor hudby: Igor Stravinskij
Choreografie: Glen Tetley
Premiéra: 20. 10. 2017
Národní divadlo Praha

V nezvyklé roli na sebe upozornila Nikola Márová. Spojuje se u ní silně výrazové, divoké pojetí postavy matky s bravurním zvládnutím vysokých technických nároků, které na tanečníky klade Glen Tetley. Díky ideální partnerské souhře s Michalem Štípou hladce zvládá náročné, až artistické pasáže s komplikovanými zvedacími figurami. Nominace je s přihlédnutím k jinému mimořádnému výkonu Nikoly Márové v roce 2017, a sice v hlavní postavě ženy v baletu Chvění.

Ondřej Vinklát

Ondřej Vinklát

Role: Vyvolený
Název inscenace: Svěcení jara (v rámci programu Timeless)
Autor hudby: Igor Stravinskij
Choreografie: Glen Tetley
Premiéra: 20. 10. 2017
Národní divadlo Praha

Hned několikrát na sebe v roce 2017 upozornil Ondřej Vinklát. Jako Andrea Vincolati v Poslední večeři udivoval hned několika talenty – jako tanečník, choreograf, zpěvák, pianista i beatboxer. Ve Chvění zase zaujal koncentrovaným výkonem v symbolické postavě muže. Zcela zásadní však byla postava Vyvoleného, kterou tančil ve Svěcení jara. Jde o mimořádný, fyzicky extrémní výkon, v němž se dotýká étosu postavy: tančí v maximální intenzitě do úplného vyčerpání.

Výroční Ceny Thálie 2017 za mimořádný jevištní výkon - Opereta, muzikál a ostatní hudebnědramatické žánry

Katarína Hasprová

Katarína Hasprová

Role: Paní Danversová
Název inscenace: Rebecca
Autor hudby: Sylvester Levay
Autor libreta a písňových textů: Michael Kunze
Překlad a texty písní: Michael Prostějovský
Hudební nastudování: Marek Prášil
Choreografie: Ladislav Cmorej
Režie: Gabriela Petráková
Premiéra: 9. 3. 2017
Národní divadlo moravskoslezské Ostrava

Obsazení partu správkyně panství v Manderley paní Danversové je pro muzikál Rebecca stěžejní. V Ostravě hostující Katarína Hasprová je skutečným prototypem podlé ženy, femme fatale se vším všudy. Její pohled je zběsilý, výraz minimalisticky uměřený. Mrazivé songy interpretuje suverénně, k tomu hra očí, pomalá chůze. Příběhu dodává démonickou atmosféru a po zásluze sklízí vždy obrovský aplaus.

Peter Pecha

Peter Pecha

Role: Rocky
Název inscenace: Rocky
Autor hudby: Stephen Flaherty
Autoři libreta a písňových textů: Thomas Meehan, Sylvester Stallone, Lynn Ahrens
Překlad a texty písní: Michael Prostějovský
Hudební nastudování: Dalibor Kapras
Choreografie: Ivana Hannichová
Režie: Christoph Drewitz
Premiéra: 3. 3. 2017
Dark style agency s.r.o. – Kongresové centrum Praha

Každá velká muzikálová role klade na interprety značné pěvecké, herecké a pohybové nároky. Postava boxera Rockyho přichází navíc s obrovskými požadavky fyzickými, kterým musí předcházet tvrdý trénink. Peter Pecha všechny tyto aspekty naplnil měrou vrchovatou. Jeho Rocky je pěvecky suverénní, herecky bezprostřední a sportovně zdatný, aniž by jakkoli napodoboval filmového Sylvestera Stallona.

 

LAUREÁTI

 
 

© 2007-2018 Herecká asociace | ilustrace: Adolf Born | Archivováno NK ČR | Web by CZECH MULTIMEDIA INTERACTIVE